Vincenc Makovský
sochař, tvůrce v oblasti užitého umění, pedagog
3. 6. 1900 Nové Město na Moravě
28. 12. 1966 Brno
Život a dílo
| 1919–1926 | Akademie výtvarných umění v Praze, J. Štursa, B. Kafka |
|---|---|
| 1926–1930 | studijní pobyt v Paříži, navštěvoval ateliér E. A. Bourdella |
| 1930 | člen S.V.U. Mánes |
| 1930–1938 | člen Skupiny výtvarných umělců v Brně |
| 1934–1936 | člen Skupiny surrealistů v ČSR |
| 1939–1945 | profesor Školy umění ve Zlíně |
| 1945–1952 | docent a profesor Vysoké školy technické v Brně |
| 1955–1966 | profesor na Akademii výtvarných umělců v Praze |
Vincenc Makovský je jednou z nejvýznamnějších osobností českého moderního sochařství uplatňující jedinečný smysl pro monumentalitu.
Makovský (1900–1966) byl přední postavou českého moderního sochařství, známý svým citem pro monumentalitu. Po studiích v Praze a Paříži se stal součástí meziválečné avantgardy, kde experimentoval s netradičními materiály a organickými strukturami, například v reliéfu Ležící žena. Ačkoliv byl zakládajícím členem československé surrealistické skupiny, jeho tvorba se po roce 1935 posunula ke klasicizujícímu realismu a monumentálním dílům spjatým s architekturou.
Během druhé světové války a po ní se v jeho práci projevila barokní expresivita i smysl pro vnitřní dynamiku, což dokumentují mistrovské podobizny a významné poválečné realizace jako Partyzán, Nový věk pro Expo 58 nebo pomník J. A. Komenského. Vedle sochařství se věnoval i pedagogické činnosti a průmyslovému designu, kde navrhoval předměty denní potřeby i estetické tvary obráběcích strojů.