Jan Lauda
sochař, pedagog
4. 4. 1896 Praha
11. 3. 1959 Praha
Život a dílo
| 1911 | se učil u S. Suchardy |
|---|---|
| – | později pracoval jako keramický učeň v huti katedrály sv. Víta |
| 1913–1914 | Uměleckoprůmyslová škola v Praze, profesor J. Drahoňovský |
| 1917–1922 | Akademie výtvarných umění, J. Štursa |
| 1937 | jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze |
| 1946–1959 | profesorem na Akademii výtvarných umění |
Laudovo dílo rozprostřené od sociálního žánru a portrétu až k monumentálním realizacím patřík nejlepším výsledkům českého sochařství 20. století.
Lauda (1896–1959) byl významný český sochař a pedagog, který studoval u Stanislava Suchardy, Josefa Drahoňovského a Jana Štursy. Během své kariéry působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole a později na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho tvorba, sahající od sociálního civilismu až po monumentální realizace, patří k vrcholům českého sochařství 20. století.
V počátcích byl ovlivněn Janem Štursou a zejména Ottou Gutfreundem, což se projevilo v intimních plastikách z pálené hlíny. Stěžejním dílem tohoto období je „Myčka“ (1923), která spojuje sociální tematiku s jasně artikulovanými objemy. Později se Lauda věnoval sérii ženských aktů „Evy“ a výrazné zvířecí plastice, jejímž vrcholem je bronzový „Lachtan“ či rozměrný „Čáp“. V monumentální tvorbě vyniká vlys „Stvoření uhlí“ v Ostravě, představující jeho pojetí alegorického realismu. Před válkou vyjádřil svůj protiválečný postoj plastikou „Přepadení Československa“ pro světovou výstavu v New Yorku. Celou jeho kariéru provázela také hluboká zájem o portrétní tvorbu, v níž postupně dospěl k realistickému mistrovství.