Mikuláš Galanda
malíř, grafik, pedagog
4. 5. 1895 Turčianské Teplice
5. 6. 1938 Bratislava
Život a dílo
| 1914–1916 | Vysoká škola výtvarných umění v Budapešti |
|---|---|
| 1922 | Uměleckoprůmyslová škola v Praze, V. H. Brunner |
| 1923–1927 | Akademie výtvarných umění v Praze, A. Brömse, F. Thiele |
| 1930–1938 | vyučuje na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě |
Dílo Mikuláše Galandy představuje zásadní přínos k formování moderního slovenského malířství ve své rozmanitosti a vnitřně složité diferenciovanosti.
Galanda (1895–1938) byl klíčovou postavou slovenské výtvarné moderny, působící jako malíř, grafik a pedagog. Po studiích v Budapešti a na pražské AVU se usadil v Bratislavě, kde vyučoval na pokrokové Škole uměleckých řemesel. Jeho ranou tvorbu ovlivnil Edvard Munch a sociální grafika, přičemž se na rozdíl od svých současníků zaměřoval primárně na městské prostředí a sociální otázky, což dokládá i litografický cyklus Láska z poloviny 20. let.
Ve své vrcholné tvorbě Galanda opustil dobový folklorní patos a přiklonil se k civilismu, neoklasicismu a neokubismu. Jeho figurální kompozice, zejména akty, vynikají racionálním řádem, lyričností a důrazem na plastickou kresbu a celistvost formy. Společně s Ľudovítem Fullou zásadně ovlivnil směřování národního umění, a to jak spoluprací s levicovou inteligencí, tak vydáváním manifestu Soukromé listy, v němž formulovali vztah mezi slovenskou tradicí a světovou modernou.
Dalo by se říci, že Galanda vnesl do slovenského umění evropskou kultivovanost a městský intelekt.