Josef Drahoňovský
sochař, glyptik, medailér, sklářský výtvarník
27. 3. 1877 Volavec u Turnova
20. 7. 1938 Praha
Život a dílo
| 1890–1894 | šperkařská škola v Turnově |
|---|---|
| 1894–1896 | praxe v kamenorytecké dílně firmy Dörflinger, Vídeň |
| 1896–1902 | Uměleckoprůmyslová škola v Praze, S. Sucharda, C. Klouček |
| 1904 | asistent S. Suchardy tamže |
| 1908 | profesorem tamže, vedl speciálku pro dekorativní modelování, později rozšířil výuku o glyptiku a 1920 o práci se sklem |
Josef Drahoňovský náleží k našim předním sochařům a sklářům 1. poloviny 20. století, ve své době považován za nejlepšího českého, možná evropského glyptika.
Drahoňovský (1877–1938) byl předním českým sochařem a glyptikem, který se proslavil zejména jako mistr rytého skla. Po studiích v Turnově a na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kde později působil jako vlivný profesor, se zpočátku věnoval sochařství. Mezi jeho významné realizace patří výzdoba Café Imperial či Alšův náhrobek na Vyšehradě. Ve své sochařské tvorbě postupně přešel od rodinovského vlivu k sevřenějšímu rytmickému tvaru.
Od roku 1920 se začal intenzivně věnovat sklu, přičemž kladl důraz především na rytou výzdobu, kterou považoval za národní techniku. V meziválečném období modernizoval tradici českého barokního skla a jeho práce, často ovlivněné neoklasicismem, získaly mezinárodní uznání včetně hlavní ceny na výstavě v Paříži roku 1925. Typickými náměty jeho děl jsou ženské akty a oslavy zemědělské práce. Na UPŠ vychoval celou generaci následovníků, kteří dále rozvíjeli moderní českou řezbu skla i po druhé světové válce.